Výroba koberce na míru začíná nápadem. Abychom mohli vytvořit přesně to, co si zákazník
přeje, potřebujeme nejdříve základní informace: Jaký by měl být motiv? Jaký tvar koberce
a velikost? Jakou obtížnost a detailing (např. stínování či textury) si zákazník přeje?
A má být barevný okraj? Jakmile máme tyto informace, můžeme se pustit do práce. Nejprve
pečlivě vybereme vhodná barevná vlákna, která odpovídají požadovanému motivu. Následně
použijeme speciální náčiní na stříhání, šití a vytváření detailů podle dodaného návrhu.
Proces zahrnuje přesné vytváření tvaru koberce, důkladné zpracování okrajů a přidání
všech jemných detailů, které dávají koberci jeho jedinečný vzhled.
Bára: Nejdříve, kdy a kde ses narodil, Ondro, a kolik je ti let?
Ondra: Narodil jsem se v roce 1992 v Praze, je mi teď 32 let.
Bára: Řekni nám, jak dlouho pracuješ ve společnosti Jdunato?
Ondra: Pokud si správně pamatuji, pracuji zde od září 2020.
Bára: Jaké práce jsi zde vykonával?
Ondra: Nejdříve jsem se podílel na vývoji jakési fotbalové aplikace. Pak jsem pracoval
pod Nikolou Kohoutem jako grafik. To mě ale zas tak moc nenaplňovalo, tak jsem si pak
vymyslel, že bych mohl některé cizince, co ve firmě tenkrát pracovali, doučovat češtinu.
No a někdy, tuším, v roce 2022 jsem začal pracovat na recepci. Letos v létě jsem se pak
doslechl, že ředitel má nějaké plány s výrobou koberců a já jsem se chtěl naučit něco
nového. Takže teď dělám částečně na recepci a částečně vyrábím koberce.
Bára: Co tě přitáhlo k této nové práci s výrobou koberečků?
Ondra: Jednak jsem se chtěl naučit něco nového. Mám takový trochu líný mozek, jelikož
většinu mojí energie spolkne má nemoc, ale rád se učím nové věci. Zároveň ale potřebuji
mít práci, která není moc proměnlivá, protože jakmile mám řešit nějaké nečekané situace,
tak je většinou řeším dost chaoticky. Také mě trochu lákal ten umělecký směr té činnosti,
chtěl bych třeba umět pěkně malovat, hrát na hudební nástroj nebo tak něco. A zadruhé mi
ředitel slíbil, že bych tuto práci mohl dělat na vyšší úvazek, zatímco na recepci je ten
úvazek limitován. No, a nakonec je i docela příjemné, když člověk vyrobí něco hmatatelného,
co se navíc ostatním lidem líbí.
Bára: Odkud bereš náměty (předlohy) pro tvorbu?
Ondra: Buďto vyrábím na zakázku anebo se třeba s ředitelem domluvíme na námětu, který by
se mohl lidem líbit a který bych zároveň zvládl vyšít.
Bára: Můžeš nám říci, jak se tato práce dělá?
Ondra: Nejdříve se na dřevěný rám natáhne plátno. Poté se na plátno promítne za pomocí promítačky
obrázek, který chceme vyšívat, a ten pak obkreslím. Poté vezmu vlnu a natáhnu ji do takové
speciální pistole, pomocí které pak nastřeluji zmíněnou vlnu do plátna. Poté, co je obrázek
vyšitý, tak natřu jednu stranu lepidlem, nalepím podkladovou vrstvu a nechám zaschnout. Další den
pak vzniklý kobereček vystřihneme a upravujeme pomocí holicího strojku.
Bára: Kolik koberečků jsi dosud vyrobil? Je tato práce náročná?
Ondra: Nepočítám to, zatím moc ne, asi tak 10, možná 15. Těžko říct, jestli je tato práce
náročná, zaprvé pro každého je náročné něco jiného a zadruhé záleží také na tom, co za
koberec se zrovna vyšívá. A záleží i na dalších okolnostech. Když například vyšívám
nějaké místo, které se nachází nízko, tak se k tomu musím sehnout, a to pak člověk cítí
v nohách. Ale tak to by se dalo teoreticky řešit nějakým posuvným rámem. Hodně mi lidi
říkají, že by to, co dělám já, nezvládli, ale já myslím, že je to hlavně o cviku. Mám
asi i trochu nějaký talent, vzpomínám si například na soutěž kreslení ve školce, kdy
jsme měli všichni zadáno nakreslit jednu a tu samou postavičku. Já jsem snad jako jediný
nakreslil něco, co se té postavičce podobalo a suverénně jsem vyhrál nad těmi patvary,
co nakreslily ostatní děti. Ale dál jsem svoje kreslení nijak moc nerozvíjel a teď
kreslím průměrně. Takže asi pro to vyšívání koberečků mám trochu cit, ale přikláním
se k názoru, že s tréninkem by to, co zvládnu já, zvládla většina lidí.
Bára: Jak dlouho ti trvá vyrobit takový větší kobereček jako je třeba model auta?
Ondra: Těžko se mi to odhaduje, jelikož velmi často si dělám přestávky. Ale třeba teďka
to auto, co jsem dělal, mohlo čistého času zabrat deset až dvanáct hodin. Když dělám
nějaký jednodušší koberec, nad kterým člověk nemusí nějak zvlášť přemýšlet, tak to
pak jsem schopný udělat v podstatě za den nebo i méně. Záleží také na velikosti.
Ale jak jsem již zmínil, je pro mě docela vyčerpávající nad něčím dlouho přemýšlet,
například nad tím, jak mám nějaké problematické místo vyšít, a pak se ještě soustředit
na to, abych to vyšil co nejlépe. To se pak po krátké chvilce cítím unavený a musím si dát přestávku, takže u složitějších koberců se ta doba roztáhne třeba i do týdne či do dvou.
Rozhovor s kolegou Ondrou ze Jdunato připravila Mgr. Bára Lacinová. Zobrazené koberečky
s kočičkou i autem jsou Ondrovy výtvory. Další informace o kobercích, které se ve Jdunato
vyrábějí, najdete na webu www.urug.cz.